Kdo patří mezi milovníky tekoucí vody, především potom krásných vodopádů, nemusí cestovat tisíce kilometrů k těm Viktoriinům nebo Niagarským. Stačí popojet k našim bratrům na Slovensko a navštívit tady vyhlášený Slovenský ráj. Jde sice jen o malý národní park trochu ve stínu sousedních Vysokých Tater, rozhodně by však byla chyba ho opomenout. Pojďme se podívat na dvě známé turistické trasy.
Asi nejznámější roklina v celé oblasti je určitě Suchá Belá. Připravte se ovšem na to, že zvláště během jara a červencových povodní se přes ní sušší jen tak nedostanete. Cesta vede skalní soutěskou, kterou se zároveň dere i potok. Vaše cesta je usnadněna systémem stupaček a lávek, takže si hned na začátku cesty užijete přesně to, kvůli čemu sem mnoho turistů jezdí. Totiž trocha adrenalinu bez nějakého většího rizika.
Horší část pro některé přijde až u Misových vodopádů. Tento dvacetimetrový dvoustupňový vodní kolos vypadá úchvatně, zvláště když má k dispozici dostatek vody. Převýšení zdoláme po kovovém žebříku, což není úplně vždy pro slabší povahy. Větší radost nebudou mít tito lidé ani o půl hodiny později, kdy narazíme na Okienkový vodopád, který dostal název podle skalního okna, ze kterého tryská.
Po zdolání dalších několika žebříků a kilometrů se konečně dozvíme, proč Suchá Belá dostala své jméno. Náhle se totiž všechna voda z potoka vsakuje do kamenů a na první pohled vše vypadá, že potok zkrátka zmizel. Po několika hodinách neustálého skákání po kamenech něco takového na konci cesty jistě oceníte. Už jenom zbývá vrátit se do vesnice Podlesok, ze které jsme vycházeli. Učiníme tak po asfaltové cestě, která nám za odměnu nabídne několik výhledů na okolní vesničky. Jasná rada na závěr zní – v žabkách a polobotkách se do Suché Belé nevydávejte. Jestli se smějete, je to jen dobře, ale trápících se turistů v podobné obuvi jsem po cestě viděl docela dost.
Na tuto pohodovou trasu vyrazíme opět z oblíbeného Podlesoku. A znovu se nehodí pro lidi se závratěmi. Začátek naší cesty vede kolem mohutné a poklidné řeky Hornád. Na několika místech cesty nás čeká pouze několik železných stupaček, po kterých přejdeme vysoko nad vodní hladinou. Kvůli velmi blízké skále je třeba se přidržovat řetězu, abyste se kvůli nešťastnému kroku nezřítili dolů. Jinak však v první části cesty jde o poměrně pohodovou procházku, na kterou s vámi však v letních měsících vyrazí hodně rekreantů.
Kdo už se dostatečně pokochal u velkého toku, může se těšit opět na dravější vodu v Kláštorské roklině. Minimálně já už jsem byl z líně plynoucí vody unavený a očekával další zajímavé vodopády. A těch najdete v celé soutěsce požehnaně, řečeno řečí čísel – sedm. Utkví vám v hlavě hezký Strakov vodopád, pojmenovaný podle slovenského básníka a spisovatele Antona Straky.
Při výstupu z Kláštorské rokliny ještě vylezeme po žebříku kolem vodopádu Kartuziánov a ocitneme se ve vesnici Kláštorisko. Odtud se můžeme buď vrátit zpátky k Hornádu a vydat se stejnou cestou zpět, nebo využít lesních stezek. Ovšem doporučuji si dávat pozor, přeci jenom ne všechny jsou značeny a ztratit se v nich je dílem chvilky. Není však třeba panikařit, přeci jenom jde o hodně malé území a vy se poměrně rychle zase najdete.
Jak už bylo řečeno, Slovenský ráj se nachází jen několik desítek kilometrů od národního parku Vysoké Tatry. Skoro hned vedle ráje je velké město Poprad, asi vám bude něco říkat i pojem Spišská Nová ves. Rozhodně stojí za to se sem vypravit a poznat jeden z nejkrásnějších koutů střední Evropy.
VISA
MASTERCARD
SSL SECURE
Také získáte přístup k tajným nabídkám a objevíte další kouskysveta!
