Přežití v divočině po česku

Moje výbava do lesa

Jak už jsem psal dříve, vždy mě zajímalo, jestli dokážu přežít v divočině pár nocí. Tady je článek o tom, jak jsem to přežil aneb přežití v divočině po česku.
Nejprve zmíním jakou jsem měl výbavu. Chtěl jsem toho vzít co nejmíň. Obrázek je za tisíc slov, takže je to všechno na něm, ale pro jistotu: spacák, repelent, 2 vepřové zavařeniny, celkem 3 litry vody, deník a pytel na odpadky, které lidé vyházeli do lesa a samozřejmě naší KPZ, pro kterou to měla být taková finální zkouška.

Moje výbava do lesa
Přežití v divočině po česku

První den – Přístřešek a kladivo

Lokalita a postel

Ze všeho nejdříve jsem našel vhodné místo – trošku vyvýšené, ani blízko, ani daleko od vody, s listnatými i jehličnatými stromy, bez mravenců a s dvojitým stromem.
V druhé půlce srpna bývají noci už chladnější, proto jsem se hned zaměřil na lůžko. Vyrobil jsem ho hlavně z rákosu a kmenů stromů. Také jsem našel rostlinu s dlouhými listy, z které jsem si zapletl podložku pod hlavu. Celou konstrukci jsem k zemi připevnil klacky k zemi. Opět platí, že obrázek je lepší než tisíc slov. Dokonce jsem vytvořil i úžasně propracovaný návrh 🙂

Místo, kde jsem stavěl přístřeší
Výroba lůžka
Podložka pod hlavu ze zapleteného listí
Hotové lůžko
“Designově propracované” schéma lůžka

Přístřešek

A konečně jsem se pustil do stavby přístřešku. Na hlavní větev, kterou jsem umístil mezi stromy jsem postupně přivazoval menší větve a na ty zase další. Tím jsem vytvořil kostru. Ke svazování jsem nejprve používal provázek z KPZ, ten ale po chvilce došel, musel jsem tedy hledat alternativu. Ta naštěstí nebyla daleko – lýko. Byl jsem až překvapen, jak neuvěřitelně pevné lýko je. Všude se píše, že by se mělo používat lipové. Já jsem použil bukové a stačilo krásně.

Základní kostra přístřešku

Zpracování lýka – výroba provázků

Nejprve jsem z větví sloupl celou kůru i s lýkem. Potom jsem odstranil svrchní vrstvu kůry – to šlo krásně s multifunkční kartou, kterou jsem využíval opravdu hojně. Ještě její užití zmíním. Po odstranění svrchní vrstvy jsem už držel v ruce jen syrové lýko. Rozdělil jsem ho na tenčí pruhy a voilà – měl jsem spoustu provázků. Jak už jsem říkal, použil jsem bukové dřevo.

Oddělení lýka od větve
Odstranění kůry multifunkční kartou
Dělení lýka na jemnější pásky
Hotové pásky/provázky z lýka na svazování

Kladivo z doby kamenné a multifunkční karta

Čas plynul hrozně rychle a já stále neměl nad obydlím pořádnou střechu. Neschylovalo se k dešti, proto jsem první noc střechu udělal pouze ze zbytků větví s listy. No, déšť by to zbrzdilo jen mírně 🙂 Taky jsem si vytvořil z lýka, kamene a větve pravé neandrtálské kladivo – pomocí něho a multifunkční karty se krásně štípaly mladé stromky, kterých zde byly vysemeněny mraky. Stromek jsem vždy ohnul a do ohybu jsem namířil ostrou hranu multifunkční karty, kterou jsem použil jako klín, do nějž jsem bouchal kladivem. Šlo to překvapivě dobře. Když byl stromek už skoro oddělený, zbytek jsem přeřízl pilkovou částí karty.

Kladivo z doby kamenné

První noc

Už jsem byl po tom celém dni dost unavený a pomalu, ale jistě se začalo stmívat, takže jsem to neprotahoval a šel jsem ulehnout do svého nového obydlí. Musím říct, že noc byla horší, než jsem čekal a to hlavně z důvodu, že se mi zdály naprosto šílené sny. Například, že mi skončila nájemní smlouva u mého přístřešku a musím se vystěhovat nebo že jsem obydlí postavil u rušné hlavní cesty, kde jezdí cyklisté, běhají divoká prasata a loví tygři.

Návštěva

Druhý den – střecha a oheň

Ráno byla zima, tak jsem neotálel a hned jsem se pustil do úpravy přístřešku. Napadlo mě, že bych mohl udělat střechu z rákosu. Rukama se ale rákos láme špatně, proto jsem použil multifunkční kleště z KPZtky, s kterými to šlo nakonec docela dobře. Z rákosí jsem udělal svazky cca po 20 a začal je vrstvit na střechu. Samozřejmě jsem jich ale měl málo a na pokrytí celé střechy by bylo potřeba lámat rákos až do večera a já chtěl zkusit i něco jiného, tak mě napadlo jiné řešení – mech. Všude ho bylo spousta a za chvilku jsem měl střechu.

Pokus o rákosovou střechu
Pokládání mechu na střechu

Vrba a sršně

Napadlo mě, že bych mohl zkusit udělat stěnu i ze zapletených vrbových větví. Vyrazil jsem tedy hledat. Po nějaké době jsem konečně narazil na vrby. Pustil jsem se do oddělování větví, když najednou sršeň – každý se bojí sršní. Kouknu nahoru a tam celé hnízdo. Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo zůstat klidným, pomalu jsem vycouval z příkopu a dával jsem si na tyhle královny hmyzu pozor. Dobře to dopadlo. Něco jsem si ještě o nich hledal a zjistil jsem, že jejich jed není tolik toxický jako třeba včelí. Vypouštějí ho ale větší dávku a mohou ho vystřelit až na 40 cm! Takže opatrně s nimi.

Plot a oheň

Naštěstí byla o kousek dál další vrba, takže jsem se obsloužil tam. Našel jsem také kukuřičné pole, tak jsem si dva klasy vypůjčil. Vyrazil jsem zpět. V jedné ruce proutí, v druhé kukuřice a na rameni kladivo. Cyklisté, které jsem potkal na cestě prokázali neuvěřitelné zrychlení, když mě míjeli 🙂

Vrbová stěna

V táboře jsem vytvořil ohniště a rozdělal oheň. Svíticí tyčinky lightstick jsem použil ke značení cesty, kdyby se něco v noci stalo a já musel rychle pryč. Z vrb jsem spletl legrační verzi plotu, ugriloval si kukuřici, ještě chvíli dumal nad hlubokými otázkami všehomíru a pomalu se odebral do přístřešku. Dokonce měl i dveře, takže jsem je za sebou zavřel a se spokojeným úsměvem jsem usnul.

Kukuřice na ohni

Zpět do civilizace

Ráno v 6 jsem se probudil, spal jsem až na jednu výjimku, kdy v nedalekém kapradí šustili nějací hlodavci, celou noc. Zase byla zima, tak jsem neotálel, vzal jsem svoje věci, pytel s odpadky a za krásného měkkého ranního světla vyrazil domů.

Finální verze přístřešku

Přežití v divočině – závěrem

Musím říct, že to bylo náročnější, než jsem čekal. Každý večer jsem byl dost utahaný, ale krásně jsem si vyčistil hlavu. Naučil jsem se spoustu nových věcí, které se třeba jednou budou hodil – tak udělat lůžko, přístřeší, jak zpracovávat lýko a spoustu dalšího. Také bylo zajímavé, že jsem skoro neměl hlad. Kromě plodů leda jsem snědl jenom jednu masovou zavařeninu. Také mám radost, že mě Krabička poslední záchrany nezradila. Níže jsem udělal takovou tabulku věcí, které jsem použil a které ne.
Nejsem žádný bushman nebo krokodýl Dundee, ale přesto jsem na sebe pyšný, že jsem to zmákl. Tenhle zážitek doporučuji zkusit všem!

Použití věcí z KPZ – čím víc fajfek, tím víc jsem to používal

Celkem jsem použil 14 věcí, z toho nejvíce multifunkční kartu a kovové kleště. Lepicí páskou padla na upevnění multifunkční karty, párátko se hodilo po kukuřičných hodech, drátek na kladivo a přístřešek, zrcátko na muchu v oku, světélko v noci, lightsticks na cestu, provázek na přístřešek, zápalky na oheň, náplasti na prsty, multifunkční karta na všechno :), kompas na bloudění v lese a kleště hlavně na rákos a zatahování drátku
P.S.: Schválně, jestli uhádnete, na co mi byla kompresovaná utěrka a vlhčený ubrousek 🙂

Sdílet příspěvek

Přihlašte se k odběru novinek

Získejte výhodnou startovací sadu KPZ

Také získáte přístup k tajným nabídkám a objevíte další kouskysveta!