West Highland Way – 100 mil pěšky Skotskem

West Highland way a na ní stojím já!

West Highland Way je jednou z nejkrásnějších pěších dálkových tras Evropy. Má skoro 100 mil (asi 96) a táhne se skotskou vysočinou od Milngavie na okraji Glasgow až do Fort William.

Náročnost a vybavení

Samotná stezka není nijak fyzicky náročná, jediné, co ji může zkomplikovat jsou mušky midges a déšť. Takže pokud se rozhodnete jít West Highland Way, rozhodně nepodceňte vybavení. Nepromokavé oblečení, ale hlavně kvalitní nepromokavé boty. S největší pravděpodobností totiž bude pršet. My jsme boty dost podcenili a věřte, že nechcete mít celý den v botách jezírka. Je zde totiž dost vlhko a věci neschnou.

Začátek trasy v Milngavie

Kempovat se dá buď ve stanu nadivoko a to skoro všude krom úseku jezera Loch Lomond. Po cestě jsou také kempy, kde se platí poplatek cca 5 liber za osobu. Nebo si můžete zaplatit hostel od 20 liber. Je zde ještě jedna specialita a tou jsou bothies. Bothies jsou opuštěné domky, které jsou upraveny tak, aby v nich mohli případní cestovatelé přespat. Po cestě jsou celkem 3. My jsme v jedné spali a byl to super zážitek 🙂
Celá West Highland Way lze projít za 5-8 dní, záleží kolik toho nesete na zádech, jaké je počasí atd…

Z ČR na West Highland way

Praha – Londýn
Letěli jsme se společností Wizz Air do Londýna. Měli jsme 2 krosny a v rámci úspory financí jsme Karčino prohlásili za příruční zavazadlo, což je zábavná historka, ke které se hned dostanu. Zaplatili jsme si jedno odbavené zavazadlo do 23 kilo a zpáteční letenka v termínu 20.9. až 28.9. jsme zaplatili 6064 Kč za oba.
Londýn – Glasgow
Cca v 9 večer jsme doletěli do Londýna na letiště Luton. Potom jsme nasedli na coach Green line, který nás dovezl za 5 liber/osobu (ISIC) do Victoria Coach Station. Jízdenky se kupují až u řidiče. Jezdí i další, ale tenhle je nejlevnější a jezdí každých 30 minut. Cesta trvala něco přes hodinu. Pozor! Nízkonákladovky mají téměř vždy zpoždění, takže počítejte s rezervou!
Ve Victoria Coach station jsme nasedli na Megabus (lístky kupujte předem – občas se dají sehnat i za 1 libru) Nás vyšly asi na 12 liber za jednoho. Jeli jsme přes noc. K nástupišti se dostavte alespoň 15 minut předem, protože v megabusu nejsou místenky a může se stát, že chytnete místa vedle “ne úplně super lidí” Cesta trvá asi 10 hodin. Do megabusu pro labužníky autobusového spaní doporučuji také nafukovací polštářek 🙂
Glasgow – Milngavie
Z Glasgow Queen Street station, které je kousek od autobusového nádraží, jezdí vlak do Milngavie z podzemního nástupiště. Lístky koupíte normálně u přepážky. Pozor na výslovnost – Milngavie se vyslovuje jako [mólgáj].

Vlak z Glasgow

Milngavie je menší městečko, které je perfektně vybavené pro West Highland Way. Najdete zde jak (docela levný) obchoďák Tesco, tak Camping shop, kde si můžete zakoupit kartuši, repelent, mapu, atd…

Začátek trasy i s živou hudbou

Teď ještě jenom slíbená historka z letiště – Karčina krosna se naprosto vymykala povolenému rozměrovému limitu zavazadel společnosti Wizz Air. Nechtěli jsme si připlácet extra poplatek za nadrozměrné zavazadlo, mysleli jsme si, že to nikdo nebude řešit. Zpočátku jsme byli naprosto v klidu. Nervozita začala narůstat potom, co jsme čekali před naším gatem. Byl zde totiž jeden steward, (dále jen “kat”) který od pohledu nebyl v pohodě. No a když začal boarding, přisly jeho velké činy. Víte, jak jsou na letištích takové ty regálky “zkontrolujte si rozměry zavazadla”? Tak přesně do takového začal cpát všechny batohy, které jeho jestřábí oko prohlásilo za “nevyhovující”. Kluk před námi měl takový ten kufřík na kolečkách a jen o centimetr (snad ještě méně) nevlezl do stojanu. Kluk celý rozrušený šel cálovat. Skoro až brečel. Věděli jsme, že jsme jasní… Karčina krosna byla dvakrát taková, co ten kufřík. Nervózně jsme čekali na kata. V poslední chvíli mě ještě napadlo, že ho odlákám. Narval jsem se před něj s občankou a Karča zatím utíkala jeho pohledu, ovšem on viděl vše, ale prohlásil legendární hlášku – “krosna je v pořádku”. Nevěřili jsme vlastním očím, rychle jsme se narvali do autobusku, aby si to ještě nerozmyslel. Ušetřili jsme 30€. Byla to opravdu klika, aneb tohle vyšlo 🙂

Náš deník

1. den na West Highland way, rozbité koleno a Bobcat

Dorazili jsme do Milngavie okolo 10 hodiny. Městečko na nás dýchlo atmosférou Harryho Pottera. Naším úkolem bylo najít Camping shop, protože jsme potřebovali kartuši a mapu. Nedařilo se nám. Nemohli jsme najít tu správnou uličku, až jsme zašli úplně mimo, odnikud se vynořil místňák, který vypadal dost pochybně a měl tak silný skotský přízvuk, že se mu nedalo rozumět. Nějak se nám podařilo vysvětlit mu, že chceme najít camping shop a on že nás tam hned osobně dovede. Okamžitě jsem tušil, že to bude něco jako jeden z těch českých “dobráků chudáků”, co Vám ukážou cestu a pak chtějí peníze. Jak šeredně jsem se zmýlil! Nejenže nás dovedl k obchodu, ještě tam na nás počkal a zavedl nás i k Tescu na okraji městečka. Když jsme mu nabídli, že ho alespoň pozveme na kávu, velice slušně odmítl, rozloučil se a zase zmizel…

Po cestě je spousta kohoutků s pitnou vodou

No, nakoupili jsme nějaké doplňující položky v tescu a okolo 12 jsme slavně vkročili na první míli West Highland Way. Cesta se nejprve ubírala jakýmsi parkem a následně se proměnila v krásnou udržovanou pěšinku.
Ještě jsem zapomněl říct, že si Karča v Camping shopu koupila také razítka, protože v průběhu West Highland way jsou jakési checkpointy, kde dostanete razítko. No a jak jsme šli, a najednou vidíme v dáli nějakou chatku. O kousek dál jsou cedule, které vyobrazují psy, jestřába a bobcata (ke konci výpravy jsme se dozvěděli, že je to rys). Z chatky se ozývá bujaré “Hello!” a “Where are you from?”. Karča okamžitě vycítí razítkovou příležitost a naprosto přestává vnímat okolí. Seběhlo se to všechno strašně rychle. Karča volá “Czech Republic”, přitom zakopává, úsměv se mění v zděšení, a strašně moc se rozbije z kopce. Řítí se k ní smečka psů a za nimi ranger. V prvním okamžiku to sleduji jako opařený, následně běžím Karče pomoct a odháním psy. Společně s rangerem ji zvedneme a pomůžeme k chatce. Naštěstí zde mají velkou lékárničku, protože tohle by naše KPZ asi nepobrala. Karča má úplně naražené koleno a sedřený loket a dlaně. Obvážeme to, neustále odrážím nezbedné psy, kteří se vytrvale snaží ránu oblízat. Je zde také ptáčník, kterému po celou dobu sedí na ruce jestřáb. No prostě podivná situace. Poté se dozvídáme, že každých 20 mil je jedna rangerská stanice a že jsou všude ochotní nám pomoci. Chtějí po nás dobrovolný příplatek, tak jim tam něco hodíme a jdeme dál. V dáli stojí jeep, který má pootevřené okénko. Je vidět silueta šelmy, která se natahuje z okénka, byl to Bobcat! Na další stanici rangerů jsme už po cestě nenarazili… Karča statečně pokulhává dál. Okolo 4. hodiny začalo pršet a pršelo až do 6. To jsme se rozhodli, že se poprvé utáboříme. Našli jsme krásnou plošku asi 2 minuty za kempem NNNN.

Plyšák připomíná smutný osud jedné dívky
Prý se tu inspiroval J.R.R. Tolkien

2. den Conic Hill a štreka

Spali jsme asi 11 hodin! Byli jsme asi opravdu unavení z megabusu a ostatního. Karče přes noc nateklo koleno do obřích rozměrů. ALE -přivítala nás krásná panoramata skotské vysočiny vystupující z ranní mlhy a také kráva, tak jsme na chvilku zapomněli na naše bolístky. Vše jsme pečlivě vyfotili, udělali si vločkovou kaši a vyrazili dál. Zašli jsme si asi 1 míli z West Highland Way do městečka Drymen, kde jsme koupili obvaz a Scottish pie, což je koláč plněný masem. Problém byl, že se měl dát ještě na 15 minut do trouby. Ale byl dobrej i tak 🙂
V noci začalo pršet a nepřekonali jsme Loch Lomond, takže jsme nemohli stanovat volně a museli jsme si zaplatit místo na kempování v hostelu Youth Hostel za 5 liber/osobu. Spali jsme na speciálně vyhrazené zahrádce pro stanaře. Výhodou bylo, že jsme se mohli v kempu osprchovat a uvařit si něco z proviantu.

Panorámátko
Po cestě byla spousta ovcí
A už prší – pršelo každý den

3.den Nejnáročnější část cesty okolo Loch Lomond

Celý den nám střídavě prší. Jdeme okolo Rob Roy Cave. Terén je velice náročný, je to samé lezení po kamenech a to s 20 kg na zádech. Trošku začínám cítit kolena. Navštěvujeme první Bothie, kde si dáváme lehký oběd. Šlo by zde krásně přespat, ale my musíme dál. Procházíme lesem, který vypadá, jako by se tam měla každou chvíli objevit Alenka z říše divů. Alenka se neobjevila, zato se objevila jiná mysteriózní postava – Kapitán Amerika. Kluk s krosnou, džínami přetaženými přes dlouhé nohy a modrou hvězdou na triku. Jeho krok byl jako naše tři. Nedalo se s ním držet krok. “S tím už se nikdy nesetkáme” pomysleli jsme si Opět jsme se mýlili, ale to až za chvíli. Konečně jsme překonali Loch Lomond, ale zato se vydatně rozpršelo. Naštěstí jsme našli druhou bothie. Je 6 hodin odpoledne a stále vytrvale prší, proto zůstáváme. V Bothie se snažíme vysušit oblečení. Je tu dokonce olejová lampa, tak máme i krásný zdroj světla.

Druhý den nás vytáhlo ze stanu krásné ráno
… a kravka
Fakt krása
Jó to bylo před tim, než začal slejvák

4. den – Záplavy

Stále prší. Silně pršelo celou noc. Budeme to muset nějak zvládnout do nejbližšího města, protože naše věci nestihly v bothie úplně uschnout. Nasadíme pláštěnky a jdeme. Z cestiček se se staly potůčky. Asi po pěti minutách jsme došli k rozlité řece. Nepůjde přejít suchou nohou. Musíme brodit. Zouváme boty, abychom zachránily poslední suchá místa. Proud není silný. jde přejít docela v pohodě, nakonec není voda ani tak ledová. Obouváme boty a jdeme dál.

Rozlitá říčka
Dochází k obávanému – brodíme

Prší ale tolik, že už jsme úplně mokří. Z komců se hrnou úplné vodopády. Docházíme do kempu, ke kterému vede most. Řeka ho hladově oblizuje, je jen otázkou hodin, kdy se vyleje. Stanové městečko se doslova “rozpouští” před očima. Lidé sbírají své stany a nosí je do improvizované sušírny. My jdeme dál, protože poblíž by měla být autobusová zastávka a my se rozhodli, že budeme muset popojet autobusem a ubytovat se přes noc v nějakém hotelu. Autobus má jet až za hodinu. Čekáme úplně promrzlí na zastávce. Snažíme stopovat.

Tady už se schyluje k bouři, tak jsem si radši vzal banán a mapu!
Nacházíme první bothie
Jdeme odvážně dál
2. bothie – tady už kempíme. Všimněte si mojí také mojí stylové zelené taštičky na jídlo 🙂

Asi 3 minuty před příjezdem autobusu už jen tak odevzdaně zvednu palec, když nám konečně někdo zastaví! Je to postarší skotský pár, který nás hodí do _______ Procházíme a hledáme nějaký levný hostel. Najdeme další ze série Siha Hostels. 20 GBP za noc. Check in je ve 3, tak se jdeme podívat, jestli nenajdeme ještě něco dalšího. Nenašli jsme. Ceny začínaly tak na 30 GPB za osobu, tak se promrzlí vracíme zpět. Mají zde místost “Drying room”, která jak už z názvu vyplývá je určená k sušení. Okamžitě tam vyvěšujeme všechny naše mokřiny. V hostelu se seznamujeme s Dorothy a Filipem, kteří šli podobně jako my. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že půjdeme druhý den spolu.

Z cesty se stal potůček
Jo jo, tady má někdo blbý boty
Trošku to nahánělo strach
Youth hostel
Filip a Dorothy

5.den Dešti neporučíš

Přestalo pršet! Vyrážíme ven. Ještě se trošku popovezeme autobusem a koho nepotkáme na zastávce – Kapitána Ameriku. Vůbec netušíme, jak se tam vzal, ale prostě nastoupil do autobusu a jel s námi. Vystupovali jsme na stejné zastávce – Bridge of Orchy. Naposledy jsme se chtěli podívat na kapitána Ameriku, ale než jsme se vzpamatovali, zmizel. Nu což, my jsme vyrazili. Za dopoledne jsme ušli asi 20 km.

No, tady byl naštěstí most

Ale pak to přišlo zas. Začalo pršet. Mě navíc začalo strašně bolet pravé koleno a levá noha, že jsem skoro ani nemohl pokračovat. Naštěstí mi Filip půjčil jeho hůlky, tak jsem několik posledních mílí absolvoval šnečím tempem s trpělivou Karčou za zády. Byli jsme zase úplně promáchaní. Došli jsme k jakémusi zimnímu středisku, které v těchto dnes sloužilo jako shelter pro trekaře. Usušili jsme naše oblečení a dali si něco k jídlu. Dala se pronajmou jakási “Hobití nora” pro 4 za 50 GBP, ale my se rozhodli, že budeme i v dešti stanovat. Během cesty jsme vystoupali poměrně vysoko, takže foukal i silný vítr. Začali jsme mít strach o náš milovaný (ale letitý) stan. Jednotlivé kolíky jsme proto zatížili pěkně velkými kameny. V noci foukal opravdu silný vítr. Nějak jsme nemohli usnout, ale Karča měla svůj MP3 přehrávač, takže jsme nakonec za uklidňujícího tónu kytary Neila Younga usnuli. Stan to vydržel.

Pršelo, ale stejně to byla krása

6. den – Nohy vypověděly službu a “starý známý”

Nohy se mi vůbec nezlepšily. V podstatě jsem věděl, jsem nemohl chodit. Musel jsem se smířit s tím, že tady pro nás West Highland Way končí. Tušil jsem to už včera, ale do poslední chvíle jsem doufal že se z toho nějak vyspím. Zbývalo nám totiž už jen nějakých 20 mil, ale přes hory. Nakonec jsme se rozhodli, že do Fort William pojedeme stopem. Rozloučili jsme se s Dorothy a Filipem. Stopovali jsme zase asi hodinku, než nás nabrali 2 sympatičtí Indové, kteří nás po cestě bavili humornými historkami o svém životě.

Za duhou my jdeme
Po cestě jsme potkali spoustu fajn lidí
Tu horu v pozadí si fotili všichni, tak jsme ji pro jistotu taky blejskli

Jízda utekla rychle a my vkročili do Fort William. Ne nadarmo se tomuto městečku říká “Outdoor capital of GB”. Byl zde nespočet různých campingových obchůdků a dalších zajímavostí pro trekaře. Ubytovali jsme se v _________ za 16 GBP/os ve smíšeném dormu pro 4. Byli jsme oba unavení, tak jsme si ještě na chvilku zdřímli. Potom jsme provedli krátký průzkum městečka, navštívili tesco a v hostelové kuchyňce jsme si uvařili večeři.

Fort William – malé, ale rušné městečko

Ve společenské místnosti byla televize a VHS přehrávač. Neodolali jsme a vzhledem k nepřestávajícímu dešti jsme pustili “Vodní svět”. Nakonec koukala celá společenská místnost. Až na jednoho. Seděl v rohu a četl si knihu. “Jako polobůh, s jednou rukou podpírající hlavu a v druhé knihu, tak tam seděl.” No kdo jiný než on, Kapitán Amerika. K tomu už zkrátka není co dodat. To byl konec 6. dne 🙂

Dostali jsme se do cíle
Karča neskrývala radost

7. den – Rychlý Londýn a Praha

V 17.15 nám jel vlak do Glasgow, takže jsme měli ještě celý den na procházku po městě. Určitě doporučujeme navštívit outdoorové obchůdky a okusit pravou skotskou snídani. Je zde také řada obchodů se Skotskou, ty ale bohužel nebyly v našem finančním rozpočtu 🙂

Pravá skotská snídaně

Z Glasgow jsme odjížděli v 23.55 do Londýna Megabusem za 1 GBP!
V Londýně jsme za ten jeden den stihli všechny “must see” památky jako London Eye, Big Ben, Westminster Abbey nebo třeba Buckingham palace.

Měl jsem zrovna nějaký důležitý rozhovor!

Viděli jsme také střídání stráží nebo spíš jen jejich klobouky. Bylo zde tak narváno, že ani nedokážu odhadnout, kolik lidí zde mohlo být. Přikládám jen ilustrační fotku z mobilu 🙂
Opět jsme koupili coach Green Line na letiště Luton, nasedli na Wizz Air (hodinka zpoždění) a někdy okolo 1 hodiny ráno byli zpět v ČR.
Poslední den ve Velké Británii byl jediný, kdy nám nepršelo.

Londýn v celé své kráse
Zdravíme z Londýna!

Zajímavosti a tipy na závěr

  • V Británii mají o hodinu méně.
  • Nepodceňte nepromokavé vybavení.
  • Ikdyž je počasí nevypočítavé, kontrolujte předpovědi.
  • Připravte se, že nebudete moc rozumět skotské angličtině
  • Kartuši si kupte až v Británii (nesmí do letadla!)
  • V druhé polovině září už nelítaly midges
  • Trasu můžete jít v obou směrech 🙂
  • Na letiště Václava Havla jezdí z Prahy bus 191 a ve večerních hodinách bus 510.
  • Honesty boxes – po West Highland way jsou rozmístěny schránky s jídlem, vodou a dalšími různými “pomůckami”. Obvykle za 1 GBP si můžete cokoliv vzít 🙂
Honesty boxes
Interiér Bothie

… nějaké ty fotky nakonec

Krása!
Karča se chladí
Konec dobrý, všechno dobré
Konec dobrý, všechno dobré 2
Konec dobrý, všechno dobré 3
A poslední

Tak ahoj a zas někdy!!!

Sdílet příspěvek

Přihlašte se k odběru novinek

Získejte výhodnou startovací sadu KPZ

Také získáte přístup k tajným nabídkám a objevíte další kouskysveta!